Úvodní stránka

Standard

Články

O plemeni

Chovatelská stanice

Naše feny

Naši psi

Odchovy

Výstavy

Bernardýn

Fotogalerie

Odkazy

Kontakty

Novinky

Pes Jíra - psí fotograf Vám nabízí nafocení a zhotovení kvalitních fotografií Vašeho miláčka při různých akcích (výstavy, agility, coursing, flyball, frisbee aj.) po domluvě možno nafocení i u Vás doma.



© cheva 2008

Celje 1.10.2010

Bláznivý výlet...

Normální člověk tráví víkend tím, že si přispí a věnuje se nenáročné zábavné činnosti. Pejskař vstává v době, kdy normální lidi spí, tráví nekonečné hodiny skroucený na sedadle auta a pak celý den lítá po halách se svým více či méně protivným psem. Nervuje se, aby náhodou jeho miláček neutrpěl nějakou újmu a ukázal se v tom nejlepším světle...

Když vznikla myšlenka vyrazit na EDS do Slovinského Celje bylo všechno zalito růžovými barvami. Propagační materiály se udělaly, vzniklo překrásné Cdčko a vše bylo dokonale organizačně zajištěno. Ale.... První šok – kamarádka a řidička Zuza si „vyrobila“ zánět trojklanného nervu a její každodenní lítání k zubaři bylo prvním černým mrakem na růžově zalité myšlence, představa oteklé tváře, neskutečné bolesti, případných komplikací v cizině nedávala velkou šanci na odjezd....očekávaná operace vše vyřešila...nikam se nejede! Jen se pořád doufalo, že by snad všechno nějak příznivě mohlo dopadnout a mohlo se jet....

Očekávání balíku s propagačními materiály se protáhlo na nervozní vyhlížení poštovního auta... to že se nakonec balík našel zapomenutý na autě ve čtvrtek odpoledne, bylo už jen chabou záplatou nad různým kombinováním jak dostat materály do Celje. V pohotovosti bylo několik variant, ale pro časový pres nakonec všechny padly. Nadšená nabídka kamarádky Zlatky, že by jela i s manželem, by pro mě znamenala, cestovat několik hodin autobusem a pak vlakem, tam nasednout do auta a vyrazit směr Celje.... Euforie nad cestou ovšem opadly v pátek ráno, pracovními povinnostmi kamarádčina manžela..... Do poslední chvíle se tedy očekávala páteční návštěva Zuzy u zubaře.... Lékař prý je velmi šikovný a postaral se o to, aby se zub maličko umoudřil....tak jsme v pátek v odpoledne doladily kdo, co a jak a já mohla začít balit....

Zaplať bůh za „Otíkovy“, kamarádka Šárka, vždy ochotná pro nějakou bláznivinu a milují mé psy, byla ochotná trávit víkend při jejich opečovávání. Syn měl tentokrát pracovní víkend a tak psi museli mít náhradní péči :-) Kupodivu jsem, až na mou skládací židli, nezapoměla nic :-) Pobalila jsem odpoledne všechny „papíry“ a nezbytně nutné věci a pochopitelně psy... Neplánovaně jsem se potřebovala dopravit do Jeřic, takže jsem měla páteční odpoledne opravdu hodně hektické....Všechno uchystat a připravit, přesvědčit syna, že mně musí odvést... Asi o půl sedmé jsme vyřáželi z domova. V Jeřicích jsme vše přendali do Zuzčina „kloboučku“, a po kofeinovém dopingu jsme už za tmy vyrazily. Cesta ubíhala poměrně svižně. Několik zastávek na venčení psů i nás bylo samozřejmostí. Nad ránem jsme obě na parkovišti už kdesi ve Slovinsku odpadly na malý spánkový relax.

Po příjezdu do Celje jsem našly podle směrovek parkoviště, ovšem asi 2 km od výstaviště, tak jsme přeparkovali auto blíž, abychom vše nemusely tahat tak daleko. Parkování bylo rozděleno na okruhy a cena byla od 3,5 do 4,5 euro, podle vzdálenosti. Vstup byl 8 euro za osobu.... Našly jsme stánek ČMKU … nikde nikdo... Po příchodu zástupců ČMKU jsme postavily ohrádku psy do ní přemístily psy a daly jim vodu a jídlo. Ihned jsme byli středem pozornosti.... zájem o živá zvířátka předčil naše očekávání.. to že většina lidí nevěděla, že to není ani čivava ani toy, mně ani nepřekvapila. Naše jednoduché stručné letáčky v angičtině a hlavně slovinštině kolemjdoucí velmi oceňovali.

Potkala jsem tam několik známých tváří...mně velmi milou paní Libušku Ubrovou, viděla jsem pana Tibora Havelku, pana Jaroslava Matyáše...a také vrcholné představitele FCI...Hanse Müllera, Yvese De Clercq, měla možnost poznat ženu z Norkého kennel clubu paní Štěpánku Horákovou, zástupce Holandské kynologie, hovořily s námi dámy z Rakouské rerezentace, děvčata z RKF byla unešena našimi krysaříky...Presuident Polské kynologie s námi laškoval, že máme krásné čivavky....

Celý den se nesl zcela v duchu našich krysaříků, kteří si pozornosti zcela užívali, my paničky jsme měly oči na stopkách, aby nám nějaký náhodou nechyběl. Odpoledne jsme pobalily ohrádku, naložily pesany a vyrazily směrem domů. Cesta byla náročná, Zuzku bolel zub, obě jsme se potýkaly s křečemi v břiše a jen díky tomu, že „ženská vydrží všechno“ se nám povedlo hodně po půlnoci dojet domů. Popisovat cestu raději nebudu, ale chvilkami to bylo o nervy. Zuzana zaslouží obdiv, odřídit cestu tam, celý den hlídat ohrádku se psema, odpovídat a dotazy a s bolavým zubem se tvářit přívětivě, pak odřídit cestu zpět....

Kdyby naše cesta neměla smysl, pak bychom asi byly hodně otrávené, ale to, že naši psi se líbili, že se předváděli jak to jen správný krysařík umí nám dodalo energii. Napomohla tomu i vstřícnost těch „mocných“... Více o naší cestě do Celje najdete v oficiálním článku na klubových webových stránkách, kde jsou i fotografie.

© cheva 2008