Úvodní stránka

Standard

Články

O plemeni

Chovatelská stanice

Naše feny

Naši psi

Odchovy

Výstavy

Bernardýn

Fotogalerie

Odkazy

Kontakty

Novinky

Pes Jíra - psí fotograf Vám nabízí nafocení a zhotovení kvalitních fotografií Vašeho miláčka při různých akcích (výstavy, agility, coursing, flyball, frisbee aj.) po domluvě možno nafocení i u Vás doma.



© cheva 2008

Národní výstava Mladá Boleslav

Mladoboleslavské výstavy mám moc ráda, jednak jsou blízko a jednak i prostředí je velmi příjemné, o lidech z organizačního štábu nemluvě. V sobotu ráno, po probdělé noci, kdy se kolem nás honilo několik bouřek, padaly na nás kvanta vody a venku bylo jako ve dne, jsem si zoufala. Pršelo a pršelo... Takže smečka byla sice vyhnána brzy ráno ven, ale hned všichni chtěli domů, do sucha a tepla.

Do přepravek jsem vzala Apolenku, Hubertinu a přibrala Granulku a se synem jsme vyrazili směr Mladá Boleslav. Protože mě syn jen odvezl a nehodlal být na výstavě, tak mně vyložil u brány, přendala jsem psy do klece, na tu naložila vše potřebné a odsunula se do haly k výstavnímu kruhu. Zaparkovala jsem klec a hned šla proběhnout psy, věděla jsem, že Granulka je poprvé někde bez mámy, moc jsme trénování taky nedaly, tak jsem si říkala, že to bude ostuda, no opak byl pravdou. Sice trošku stávkovala, ale když zjistila, že jí ten kus špagátu co má na krku, nic nedělá, tak šlapala jako panenka. Apolenka se předvádí sama, ta mně potřebuje jenom k držení konce předváděčky, aby se jí nepletla pod nohy. Ovšem kdo měl svůj den, byla Hubertina, od rána jsem jí vyhrožovala, že jí uškrtím...prostě neudělala rozumný krok, u koní se říká že štosuje, chodila zadkem do boku. Nepomáhalo nic...ani předvádění pravou rukou, ani změna rychlosti, prostě se rozhodla, že jí to vyhovuje a já jsem se mohla zbláznit.

Potřebovala jsem si vyřídit ještě nějaké záležitosti ve výstavní kanceláři, tak jsem smečku nechala pod dohledem Šárky (budoucí panička Otíka) a rychle si šla vše vyřídit. Cestou jsem potkala mnoho milých přátel a ve výstavní kanceláři jsem potkala dámu, které si nesmírně vážím a kterou jsem dlouho neviděla. Legenda mezi rozhodčími, milá kultivovaná paní, která svůj život zasvětila psům, paní rozhodčí s velkými znalostmi, uznávaná nejenom v Česku, ale i ve světě, paní, která zvítězila nad těžkým zraněním a opět se vrátila do výstavních kruhů. Touto dámou je paní Libuška Ubrová, člověk, který mně mnohému naučil, za což jí jsem nesmírně vděčná. Vše jsem tedy vyřídila ke své spokojenosti a měla ještě dostatek času popovídat si s přáteli.

Paní ing.Košťálová posuzovala jak jinak než s noblesou jí vlastní, ikdyž tentokrát kladla velký důraz na projev. Při sebemenším náznaku strachu, prověřovala povahu několikrát a neváhala zadat i známku velmi dobrá. Na svůj nepříliš radostný projev doplatil i jeden z nekrásnějších psů, které znám, skoro to vypadalo, že odejde z kruhu s velmi dobrou, ale po výměně vystavovatele, odcházel s výbornou. Nejprve jsem nastupovala do kruhu s Hubertinou, jak jsem již psala v úvodu, chtěla jsem jí uškrtit. Paní rozhodčí říkala, že to dělá schválně, myslím si, že moc dobře věděla, že jí to projde a tak si ze mě dělala legraci. Škoda, měla velkou šanci dokončit Juniorský šampionát.... Nicméně, byla jsem spokojená i za výbornou 3, mohlo to být i o hodně horší. „Kompaktní fena se silnou kostrou, výborně stavěná, prostorný paralení pohyb, má rezervu při předvádění, jde bokem.“ Následně jsem nastupovala s Apolenkou, ta si výstavy užívá a tak porazila konkurentku a získala svůj již třetí CAC, tak snad na stará kolena dokončíme šampionát :-) „ Kvalitní, temperamentní pevná fena, výborně předvedená“ Nakonec jsem předváděla ve třídě štěňat Granulku, nejdříve se jí moc nechtělo, pak se rozešla a pak už paní rozhodčí předváděla velmi ladný a hlavně prostorný krok. Paní rozhodčí se moc líbila :-) velmi nadějná 1 „Vynikající štěně velmi slibná ve stavbě těla, barvě i pohybu.“

Po posouzení krysaříků, jsem si nechala výsledky zapsat do PP, vyzvedla medaili za CAC a čekala na závěrečné soutěže. Ty byly přesunuty na plochu pod stan, protože neustále pršelo a pršelo. Mezitím jsem obešla i stánky a oslovila potenciální sponzory na klubovou výstavu, kterou budu opět pořádat. Závěrečné soutěže, byly trošku chaotické, hlavně neuznaná plemena, byla odstrčena stranou. Proběhla velká národní cena, paní Tichá rozhodčím a veřejnosti velmi krásně představila krysaříky, ale tím to také skončilo. Ve VNC se na třetím místě umístila Adélka Gatogi Czech. V soutěži párů nestihla Karin nastoupit, protože jí poskytli organizátoři špatné informace. Já jsem nenastoupila do soutěže o chovatelskou skupinu, protože mi odjela Lucka a Loreen. Celou sobotní výstavu vyhrál přenádherný barzoj. Domů jsem přijela po 17 hodině spolu se Šárkou a jejím synem. Smečka byla štěstím bez sebe, že jsem doma. Po nakrmení, vyvenčení a pomazlení jsme si s návštěvou mohly konečně dát kávu, ikdyž tedy omladina nám moc klidu nepopřávala. Stále jsme sundávali Otíka ze sedačky, lovily holčičky od Blondýny, aby nelezly na sedačku a dávaly pozor, aby moc neterorizovali ti větší ty menší... Večer jsem odpadla do postele naprosto KO.

V neděli ráno mě jímala hrůza při pohledu z okna...zase pršelo, ba přímo lilo. Eliška byla jako čuně, místo bílé byla černá...takže honem vyčesat, umýt, usušit a zavřít do sucha. Rychle jsem vyvenčila a nakrmila smečku. Ještě jsem přibalila plachtu a holinky, protože jsem tušila že trávník na výstavišti bude nevalné kvality. Již raní parkování bylo zážitkem...louka byla uzavřená, od soboty v ní byly velmi hluboké koleje, parkovalo se kde se dalo...nám se povedlo zaparkovat auto kousek od brány, ale v bahně. Takže Eliška při výskoku z auta zapadla asi 15 cm do bahna...já byla pocákaná, syn byl pocákaný a Eliška jako čuně, ale vysmátá...ono se jí to moc líbilo. Hned za vstupem jsem jí omyla z nejhoršího a doufala, že i ostatní na tom budou podobně. Přivítali jsme se s přáteli a známými a čekali na posuzování, to bylo kvůli parkování posunuto asi o půl hodiny. Bernardýny posuzoval pan Petr Řehánek, Elí byla přihlášena to otevřené třídy, kde byla ještě Dixie. Chovatel si Elišku předváděl sám, s přehledem získali Výborná 1, CAC, následně o Národního vítěze, podlehli Camille, no ono taky porazit světovou vítězku, to přece nejde :-)))))

Pak už jsme jenom čekali na závěrečné soutěže. Milan měl nahlášenou chovatelskou skupinu. Původně jsem měla Elí předvádět sama, jenže není problém jí předvést, ale už jí neuběhám...ty doby kdy jsem lítala s ovčákama po výstavách jsou v nenávratnu ( to bylo před XX kilama). Takže jsem na poslední chvilku sehnala kamaráda Pepu a Elišku mu strčila. Však taky pan rozhodčí Karel Hořák, je prohnal :-), škoda, že při rozhodování o první místo Dallas i Dixie zacválali, to je poslalo jen na druhé místo! Ale i tak to byl úspěch :-). Vítězem celé výstavy se z rozhodnutí paní Libušky Ubrové stal překrásný barzoj. Doma mě čekalo vyvenčení, nakrmení a hlavně hodně moc vítání a mazlení. Byl to pro mě super víkend, trávila jsem ho ve společnosti velmi příjemných lidí, kteří mají společného koníčka.

Chtěla bych moc poděkovat rozhodčím za skvělé ohodnocení našich psů. Chci poděkovat Milanovi, že nám Elišku předvádí, Pepovi, že se v závěru proběhl v kruhu :-). Synovi za odvoz. A všem, kteří nám drželi palce a fandili a fandí nám. Přátelé brzy naviděnou. Díky Vám všem...psům neděkuji ti upřednostnili materiální odměny, které jsem jim nakoupila.

© cheva 2008