Úvodní stránka

Standard

Články

O plemeni

Chovatelská stanice

Naše feny

Naši psi

Odchovy

Výstavy

Bernardýn

Fotogalerie

Odkazy

Kontakty

Novinky

Pes Jíra - psí fotograf Vám nabízí nafocení a zhotovení kvalitních fotografií Vašeho miláčka při různých akcích (výstavy, agility, coursing, flyball, frisbee aj.) po domluvě možno nafocení i u Vás doma.



© cheva 2008

Klubová výstava Milovice

Milovické víkendové akce mám moc ráda. Poklidné setkání s milými přáteli, bez spěchu a nervozity, možnost popovídat si obklopeni velkým množstvím krysaříků. Který chovatel by tohle odmítl. Vždyť vidět na jednom místě více jak 100 krysek, bez výstavního drilu, jen tak volně pobíhat.... tam je teprve vidět jaký ten či onen pes doopravdy je.

Jako každý rok, tak i letos jsem se moc těšila, obavy ve mně vyvolával ale blížící se porod Cley. Termín měla až po Milovickém víkendu, nicméně, jsem zajistila odborný dohled (dva veterináři na mobilu s možností přijet do 10 minut), domluvila se se vždy ochotnou sousedkou (má odchováno mnoho desítek vrhů nejenom psů), zaúkolovala syna a ještě v pátek se rozhodovala zda fenu nechat doma, či vzít sebou... nebo zda jet či nejet... Nakonec jsem se rozhodla odjet, víc se dělat nedalo, pokud bych byla doma, fena by určitě nerodila.

Věci jsem balila, jak jinak než tajně, moje jedna taška se pod haldou věcí smečky opět ztrácela... Musela jsem sebou brát i Elišku (bernardýnka), pro kterou si do Milovic v pátek večer přijel její chovatel. Odjížděli na světovou výstavu WUSB do Švýcarského Martigni. Mimochodem ta naše neposeda se ve světě vůbec neztratila a ve třídě mladých skončila mezi 11 fenami jako VÝBORNÁ 4. Ona se vůbec CHS od Strážců hor neztratila.... domů přivezla opět světového vítěze!!!

V pátek ráno jsem vyvenčila smečku, naložili jsme auto, skoro jsme se do něj nevešli a kolem poledne vyrazili směr Milovice. Ještě jsem přibala Apolenku, která původně měla být doma a dávat pozor na puberťáky, kteří zůstavali doma, ale tak vyváděla, že se mi jí zželelo a jela s námi. Po příjezdu do Milovic, jsem si vyzvedla klíče od naší chatičky a šla se ubytovat, psy jsem vyvenčila a vybalila haldy věcí, aby až přijedou spolubydlící bylo kam šlápnout. Letos se naše osazenstvo rozrostlo o budoucí pejskařku, vždy usměvavou Anežku, tak se do chatičky musel vejít i kočárek.

Odpoledne přijely spolubydlící a povídání neznalo konce, v podvečer dorazila mě velmi milá návštěva. Po roce opět přijela Galina (chs Galivas) až z dalekého, krásného Petersburgu.

Večerní posezení u grilovaného prasátka kazil fakt, že tam bylo přelidněno a my museli sedět na trávě, nejenom že byla zima, ale prasátko se peklo strašně pomalu. Fronta stojící na maso, odradila spoustu zájemců, na mnohé se nedostalo, ne že by ho bylo málo, ale protože se maso musí ořezávat a než se dopeče další vrstva tak to trvá dost dlouho. Také si starosta Milovic a provozovatel kempu, chválil, že díky naší akci mají kemp plný k prasknutí.

V sobotu ráno na nás vykouklo sluníčko a my začali pochybovat, zda volba umístit výstavní kruh do sálu, byla ta správná. Ráno jsem vyvenčila smečku, postavila jsem jim ohrádku a nechala je venku. Pochopitelně smečka byla středem pozornosti. K nám do chatičky neustále běhala Zi-Zi, registrovaná fenka Dánských přátel a dožadovala se vlezení do kočárku k Anežce.

Když jsem se rozhodovala koho na výstavu nahlásit, pro nás na neznámou rozhodčí, říkala jsem si užiju si Milovic, bez vystavování, ale nakonec jsem nahlásila Slávu do třídy čestné a Amora do otevřené. Holky nebyly po štěňátkách ve výstavní kondici. Jak se ukázalo v průběhu posuzování, udělala jsem dobře, typ krysaříků, který mám se paní rozhodčí evidentně nelíbil.

Sláva byl ve třídě čestné, protože je po úraze zubů a jeho výstavní kariéra skončila. Paní rozhodčí nebrala v úvahu, ani fakt že pes je ve třídě, kde nemůže zasáhnout do konkurence, ani to že má zápis o úraze a už vůbec ne to, že to je šampion... odstoupení z posuzování bylo jediné možné řešení, tak jsem neváhala a se psem opustila výstavní kruh. Bylo mi jasné, že ani s Amorem neuspějeme a to se taky stalo... Amor se předvedl s ocáskem pod břichem, u psa ve třídě otevřené to paní rozhodčí nevadilo, tak jsem si říkala, že by jí to nemělo vadit ani u Amora. Výsledek jsem očekávala a proto mně VD nepřekvapilo. To co mnoho jiných rozhodčích považuje u Amora za přednost, paní rozhodčí považovala za nedostatek...

Posuzování bylo neskutečně dlouhé, výstava začínala v 9.00 hodin a končila v 18,30 hodin.... posouzeno bylo kolem 85 psů. Vadilo mi, že si paní rozhodčí po prohlídce zubů ani jednou neumyla ani neotřela ruce. Je to jedna z povinností rozhodčích, vadil mi koberec v kruhu, který jsme měli i v Radotíně, ale tady neskutečně klouzal a neustále se přilepoval. Vadil mi velmý rámus v sále. Nepřísluší mi jako vystavovateli hodnotit práci rozhodčího, jen mohu vyslovit svůj soukromý názor!

Po vystavení Amora jsem odešla do kempu, vyvenčit zbytek smečky. Na výstavu jsem se vrátila až pozdě odpoledne, kdy bylo posuzování ukončeno. Večer jsem trávila ve společnosti milých přátel.

Nedělní ráno bylo určeno bonitaci. Z našich svěřenců se bonitovali Imothep Fedar a Jamila Luky Lou Fedar, oba uspěli. Dopoledne jsem trávila místo na bonitaci, tak hledáním fenky naší kamarádky, která se náhle ztratila. Hledali jsme všude, recepční kempu zajistila vytištění letáčků, sehnala slečnu, která je měla rozvést po vesnici, zajistili jsme místní rozhlas, naši přítelé nám pomáhali procházet kemp a hledat.... nikde nic. Fena prostě zmizela. Když z bonitace přišla i vedle bydlící, chtěla něco vysvětlit z bonitační karty, neumím sice anglicky, ale nějak jsme se dorozuměly, snažila jsem se jí říci, jestli by neotevřela její chatičku... chvilku to trvalo, ruce lítaly, ale ona pochopila a po otevření dveří za nimi stála vysmátá fena.... my šťastné jako blechy, že se našla. Byla tam zavřená asi 2 hodiny a ani neštěkla!

Takže jsem, díky hledání feny, přišla na bonitaci když bylo odposuzováno. Ještě jsem se stihla domluvit s Hannou, která má naší Jamilu Luky Lou Fedar a kterou čekala velmi dlouhá cesta domů (1800 km).

Bohužel jsem nestihla pozdravit moje milé přátele, kteři přijeli až z dalekého Milána, ale jsem s nimi neustále ve spojení a jsem šťastná, že jsem mohla poznat celou rodinu a po roce vidět i Imínka (Imothep Fedar).

Setkala jsem se s mnoha super lidičkami, poznala nové přátele, měla jsem možnost vidět mnoho psů a fen. Milovická setkání jsou taková neformální, jenom je škoda, že letos se pan Ticháček „flákal“, ale slíbil mi, že příští rok tu schovanou kytaru vytáhne a bude hrát!

Odpoledne jsem zabalila všechny věci a čekala na syna, který mě a kamarádku Galinu vezl domů. Doma jsem vypustila smečku na zahradu, převlékla se a umyla a šla se pozdravit se zbytkem smečky co zůstal domu a s miminkama. Vyslechla jsem si průběh porodu u Cley, který proběhl jako po másle, syn zvládl vše na jedničku s hvězdičkou, ( ani veterináře nemusel volat, jen konzultoval vše se sousedkou), tak přemýšlím, jestli se nakonec nebude chovu věnovat. Sama sobě jsem vyčítala, že jsem nebyla doma, ale je vidět že i bez mojí přítomnosti to jde. Najdou se lidé, kteří mě odsoudí, že jsem nechala fenu před porodem bez dozoru, což není pravda. Clea je zvyklá na mého syna a má ho velmi ráda.

Nebudu děkovat všem co mi umožnili tento víkend absolovovat, bylo to dost milých lidiček, které mám ráda a na které se můžu spolehnout.

Perličku na konec... v pondělí se mně syn ptá zda máme nějaké psy? Že je tady je nezvyklé ticho!

Ano, smečka se zmenšila o návštěvníky ze Švédska, v pátek jsem předala Coco i Concordii majitelkám. Bude se mi po nich stýskat. Náš odchovanec Edudand Proper Puppy odcestoval spolu s Imothepem Fedar do nového domova, oba kluci si moc rozumí a společně v současné době prohánějí sysly na horách v Itálii.

© cheva 2008