Úvodní stránka

Standard

Články

O plemeni

Chovatelská stanice

Naše feny

Naši psi

Odchovy

Výstavy

Bernardýn

Fotogalerie

Odkazy

Kontakty

Novinky

Pes Jíra - psí fotograf Vám nabízí nafocení a zhotovení kvalitních fotografií Vašeho miláčka při různých akcích (výstavy, agility, coursing, flyball, frisbee aj.) po domluvě možno nafocení i u Vás doma.



© cheva 2008

Jezevčík a knírač

Svého prvního jezevčíka jsem dostala jako malá holčička, ani se nepamatuji, jak se jmenoval. Myslím, že Ferda. Byl mi asi kamarádem, ale protože můj táta měl vždy německé ovčáky a bohužel s velmi ostrou povahou, tak soužití malého a velkého psa nebylo možné. Můj jezevčík dožil svůj život u tátových kamarádů v láskyplné náruči jejich dcery.

Ch. Conchcita Drofa Ch. Conchcita Drofa Aliss Fedar Conchcita Drofa, Zimbo z Vidimi (kocour) a Sussane (jezevčík) Ferina z Radotínských strání

Svou první jezevčici jsem dostala od táty výměnou za psa německého ovčáka, kterého jsem jako pubertální slečna přestala zvládat, hlavně když moje váha se pohybovala kolem 60 kg a váha psa přesahovala 40 kg. Na Ferinu z Radotínských strání se nedá zapomenou, to byl jezevčík s povahou německého ovčáka. Ale popořádku. Jednoho dne jsme s tátou jeli do Dobřichovic k jeho kamarádovi panu Chmelařovi, který měl právě vrh jezevčíků. Táta chtěl koupit pejska, ale ten měl něco s ocáskem a druhý byl zadaný. Vypadalo to ,že pojedeme domů bez štěňátka, ale mě pořád něco maličkého drzého kousalo do nohavic a tahalo za tkaničky u bot. Tak jsem si vyprosila toho malého černého uličníka a domů jsem si vezla Ferinku. Byla jsem zvyklá každou neděli chodit na cvičák, a tak jsem po nezbytném očkování vyrazila na cvičák i s Ferinou. Nejdříve se mi všichni smáli, ale Ferina byla velmi učenlivá. Brzy zvládala vlastní i cizí stopy (jezevčík "čuchá" od boha), předměty označovala, když v nich byla nějaká dobrůtka. Poslušnost musela umět i jako lovecký pes, skákala i překážky, ale jenom 50 cm vysoké, aportovala maličkou činku a nesmírně ráda štěkala na povel. Obrany jí moc bavily, štěkat uměla na figuranta štěkala při vyštěkání. Co však byl cvičitelský oříšek byly revíry. Při povelu revír, když náhodou někde byl zajíc nebo srna, byla v čudu.. a bylo jenom slyšet její hlášení "horké stopy" zvěře. Byla vynikajícím hlídačem věcí i mým. Kousala i do hadru a pak i do měkkého rukávu. Je jasné že jí rukám musel figurant dát do úrovně kolen, ale to se dělalo i malým kníračům. Dodnes mně mrzí že tenkrát neexistovala žádná zkouška malých plemen, protože Ferina by bývala zvládla i zkoušku ZVV 1.

Dožila se v blahobytu úctyhodných 13 let.

Z Feriny jediného vrhu mi doma zůstala její dcera Aliss, krásná fenečka, která však byla typickým paličatým jezevčíkem a povahově byla úplně jiná než její matka. Aliss zahynula tragicky v 9 letech.

Pak jsem podlehla krásným očím Sussane, jezevčici, kterou jsem koupila pro mou tchyni - jak jinak, Sussane zůstala u nás. Prožila krásný život plný volnosti a uhynula ve 12 letech na mozkovou příhodu.

Malé kníračky jsem se ujala po smrti její majitelky. Conchcita neměla pěkné mládí - vyrůstala v problémové rodině, při prvním hárání měla hned štěňátka. Bohužel vliv prostředí v době růstu se projevil na její povaze. Přesto byla vynikající matka a dokázala své teritorium bránit. Byla chovně využívána v chs. DROFA a její potomci tam i nadále působí. Conchcita byla i výstavně úspěšná.

Bohužel v září roku 2006 při mysliveckých závodech se záhadně ztratila a dodnes se nenašla, bylo jí 11,5 roku.

Kocoura, tedy perského kocoura jsem dostala od "babičky". Zimbo z Vidimi byl fantastický kocourek v krásné barvě. Byl s PP a žil s námi jenom chvilku, bohužel, měl močové kameny a díky špatné veterinární péči už ho odborník nedokázal zachránit.

© cheva 2008