Úvodní stránka

Standard

Články

O plemeni

Chovatelská stanice

Naše feny

Naši psi

Odchovy

Výstavy

Bernardýn

Fotogalerie

Odkazy

Kontakty

Novinky

Pes Jíra - psí fotograf Vám nabízí nafocení a zhotovení kvalitních fotografií Vašeho miláčka při různých akcích (výstavy, agility, coursing, flyball, frisbee aj.) po domluvě možno nafocení i u Vás doma.



© cheva 2008

Navazuji na článek „úvaha o povaze“,který mne velmi zaujal. Zabývám se pejskařinou už mnoho let,chovala a cvičila jsem německé ovčáky,beaucerony,malé knírače, jezevčíky a cvičila jsem mnoho různých plemen psů.

Každé plemeno se vykazuje „svou“ povahou, ale i mezi psy jsou vyjímky, někteří psi jsou schopni výcviku, který zcela odporuje jejich přirozené povaze. Měla jsem jezevčici, která velmi dobře zvládla služební výcvik, včetně obran. Nebylo nic komičtějšího než vztekající se jezevčík zakousnutý ve figurantově rukávu a přitom byla schopná zvládnout i lovecký výcvik (jarní zkoušky a norování na lišku i jezevce). Chtělo to jenom důslednost a cílevědomost při výchově a následném výcviku. Ale nechci psát o sobě, ale o povaze psů.

Povaha jako taková se většinou nedědí, ale určité geny či vlohy pro tu danou povahu (či úchylku) ano, není možné pokud rodiče zvládají výcvik na nejvyšší úrovni, aby tyto získané znalosti převzalo jejich potomstvo, není hloupých psů, jsou jenom nezkušení a také bohužel nezodpovědní majitelé.

Prvním předpokladem dobré povahy u psa je kvalitní matka, která by měla být vyrovnaná, pevná v nervech, nemůžu chtít od feny, která je uzlíček nervů, která se bojí tkzv.vlastního stínu, aby odchovala štěňata kvalitní v povaze. Zde by měl nastat první výběr u jedinců zařazujících se do chovu. Někdo namítne, že se to nedá na bonitaci poznat. Já tvrdím, že dá, jednoduchým testem, dejte psa do prostředí které nezná, nechte je bez pána a uvidíte jak se jeho povaha změní.

Druhým předpokladem je kvalitní péče chovatele, nelze štěňata pouze nakrmit a uklidit po nich. Je třeba se jim věnovat, zde se dá poznat od jakého chovatele štěňata pocházejí, zda je to odpovědný člověk s velkou láskou ke psům, který nelituje času a miminům se věnuje, bere je do ruky,chová,hraje si s nimi atd. Takováto štěňata jsou nebojácná, milují lidi, s páníčkem jsou ochotná jít i do neznámého prostředí, při příchodu cizích lidí neutíkají apod.Nebo zda se jedná o rádoby chovatele, tedy spíš množitele (nebo obchodníka), který chová psy pouze na výdělek, možná i v klecích a bez lásky. Takové štěně je bojácné, nezná lidi, bojí se jakéhokoliv hluku, lidí, v cizím prostředí buď utíká a někam zalézá, nebo se stane agresivní, kouše kolem sebe hlava nehlava.

Třetím předpokladem je následná péče u nového majitele, kde se musí i to maličké, rozkošné a sladké miminko vychovávat. Co nesmí dělat,to se mu musí ihned zakázat,některému štěněti stačí řádně vynadat, některé je třeba vykrákat za kůži na krku (tak jako trestá fena svá neposlušná štěňata) a vyjímečně některé je třeba i plácnout přes zadek. Štěňátko učíme čistotě, základům poslouchání, zvykáme je na jméno apod.

Čtvrtým předpokladem je důkladná úvaha o tom, že pokud se rozhodnu odchovávat štěňátka, tak jim musím zajisti vše potřebné. Ideální pohodu, klidný koutek pro umístění (stejně jsou nejraději v posteli), dostatek pohybu, kvalitní krmení a veterinární péči atd.atd.

Cílevědomým výcvikem se pes dá naučit mnoha věcem, i tomu, že se nemá určitých věcí bát, že nesmí být agresivní k okolí, ale je třeba si uvědomit, že je to potlačení jeho získaných vlastností od matky a od chovatele i majitele. Ale , a to je velmi důležité , nikdy si nemůžete být jisti jak se takto pozměněný pes zachová v mezních situacích. Sebelépe vycvičený, nebo vychovaný pes je živý tvor a mnohdy se mu vybaví určitá životní zkušenost v tom nejnevhodnějším okamžiku a reaguje tkzv.zkratovitě a v tomto případě jde veškerý výcvik či výchova stranou a oživí se negativní vzpomínky ( špatná zkušenost) a pak se majitel diví proč tak perfektně zvládnutý pes reaguje úplně jinak, než je u něj zvyklý.

Svoje krysaříky beru, pokud je to možné, všude s sebou, bohužel se stále setkávám s názorem laické , ale bohužel i odborné veřejnosti, že krysařík je záludné a agresivní zvíře, které se nedá pohladit a ihned útočí. Asi jsem měla obrovskou kliku na fenky, ale moje krysařička , přivádí odborníky na služební výcvik k úžasu tím, že je schopná ihned po tom co absolovovala kousání na figuranta se nechat od něj chovat v náručí a projevuje mu náklonost. Odborně se tomu říká že po velkém vzruchu (obrana) přichází velký útlum (klid a mazlení). Toto je ideálně vyrovnaná povaha psa. Také její potomci mají takto vyrovnané povahy.

Tímto článkem nechci podceňovat práci všech zapálených a obětavých majitelů krysaříků, ale spíše vyvolat diskusi na toto ožehavé téma. Protože co člověk to názor a taky víc hlav víc ví.V minulosti jsem se setkávala na výstavách u různých plemen s náznaky agresivity, rozhodčí mnohdy odjížděli z výstavy s poničeným oděvem a mnohdy i pokousáni. Většinou byl i takto agresivní pes posouzen, možná mu bylo sníženo hodnocení pro povahu. V dnešní době je stále častěji vidět, že na projev jakéhokoliv agresivního jednání psů reaguje rozhodčí upozorněním a pokud si majitel nesjedná nápravu pak i diskvalifikací pro agresivitu. Je to vždy veliká ostuda pro majitele, že svého psa nedokáže zvládnout, zde se nikdy neposuzuje proč byl pes agresivní. U různých plemen také existuje možnost, že pro nevyrovnanou povahu (strach i agresivita) je psu odloženo hodnocení na bonitaci na další akci. Zde záleží na majiteli jak je schopen svého psa zvládnout.

Nebo jsou i jedinci vyřazování z chovu pro přílišnou agresivitu nebo bojácnost.

Kateřina Beranová

© cheva 2008