Úvodní stránka

Standard

Články

O plemeni

Chovatelská stanice

Naše feny

Naši psi

Odchovy

Výstavy

Bernardýn

Fotogalerie

Odkazy

Kontakty

Novinky

Pes Jíra - psí fotograf Vám nabízí nafocení a zhotovení kvalitních fotografií Vašeho miláčka při různých akcích (výstavy, agility, coursing, flyball, frisbee aj.) po domluvě možno nafocení i u Vás doma.



© cheva 2008

Jezdím po výstavách již přes třicet let a za tu dobu se mnohé změnilo, před sametovou revolucí bylo běžné, že velká plemena psů předváděli vystavovatelé v šusťákových soupravách, někdy i v teplákách, malá plemena byla předváděna vystavovateli v běžném oblečení, většinou jeansy a nějaké tričko.

Kdo měl možnost se podívat na výstavy v zahraničí, ten ví o čem píši.
Málokdo si uvědomí, že výstava psů je velký svátek, kde se setkávají majitelé a vystavovatelé z celého světa a jde o prestižní a společenskou akci. Podle toho by mělo také vypadat i oblečení, vše je třeba brát s rozumem, není možné, aby německého ovčáka předváděla vystavovatelka ve večerní róbě a na jehlových podpatkách. Ale k malému plemeni se podobné oblečení již hodí.

Na všech výstavách a hlavně při závěrečných soutěžích se i tato „móda“ bere v úvahu. Sebekrásnější pes, kterého majitel předvádí ve vytahaných teplácích a ušmudlaném triku nemá vedle stejně kvalitního psa, kterého majitel předvádí např.v kalhotách a košili s kravatou, žádnou šanci. Malá plemena, dámy dnes předvádějí ve společenských šatech (ne ve večerních róbách), k tomu samozřejmě patří i makeup a doplňky (boty,parfém,bižuterie apod.)

O významnosti výstav mnohé napovídá i oblečení rozhodčích posuzujících v kruzích, pánové mají obleky, nebo alespoň saka a kalhoty, dámy slušivé kostýmky, jiné oblečení je na krajské výstavy a jiné na prestižní mezinárodní výstavy. Na světové výstavě není nic divného vidět pána v obleku a dámu v róbě. (závěrečné soutěže). Páni a paní rozhodčí jsou svátečně naladěni a oděni. Svým oblečením nejenom vzdáváme úctu rozhodčím, jejichž nelehkou práci jim nezávidím, ale i pořadatelům, divákům a v neposlední řadě psům.

Chování vystavovatelů je kapitola sama pro sebe, dříve se na výstavách hulákalo,psi byli mnohdy špinaví a někdy i blechatí. Majitel přijel, hned začal nadávat na rozhodčího, různě na něj pokřikoval, mnohdy mu i nadával. Majitelé psů se hádali mezi sebou, prostě závist a řevnivost vládly jak ve výstavním kruhu tak i mimo něj.

Dnes se tato situace hodně zlepšila, ale stále přetrvávají špatné mezilidské vztahy, závist a pomluva je hrozná vlastnost.
Tak jako oblečením tak i chováním dáváme najevo svůj vztah ke psům. Hádky a závist nepatří na výstavách k ničemu vyjímečnému, Málokdo z takovýchto lidí asi zná výstavní řád. Ovlivňovat rozhodčího je nepřípustné, pokřikovat na něj neslušná slova, to už hraničí s urážkou, hádat se s ostatními vystavovateli je hrubý prohřešek proti dobrému chování. Jak se mají diváci zajímat o to dané plemeno, když se vystavovatelé chovají takto „hulvátsky“? Když už tedy vystavovatel má potřebu se hádat, tak je nanejvýš vhodné odejít i se soupeřem stranou a tam si to vyříkat. Co je divákům a ostatním vystavovatelům do toho, že mám s někým nějaký spor !!! A už vůbec se nehádám s rozhodčím v kruhu, při výstavě je on ten „bůh“, který má v klidu hodnotit kvalitu předváděných psů a fen a ne poslouchat nějaké nadávky nespokojených vystavovatelů. To potom aby si vzal prášek na nervy a šel se uklidnit, aby mohl dále objektivně posuzovat.

Je třeba si uvědomit, jaké prostředí okolo výstavního kruhu a i v něm vytvoří vystavovatelé, takové bude i posuzování rozhodčího. To, že nesouhlasím s výrokem rozhodčího, mně ještě neopravňuje dávat to hlasitě a neslušně najevo. Od toho jsou jiná místa a jiné příležitosti.


Alkohol a vystavovatel, to jsou dvě věci, které se neslučují už vůbec s ničím.Tak jako alkohol nepatří na pracoviště či za volant, tak nepatří ani do výstavního kruhu. „Krásný“ pohled je na kývajícího se majitele psa, který svého psa nepředvádí, ale pes se snaží předvést svého „společensky unaveného“ pána.


Další kapitolou je prezentace plemene. Jaký si může divák udělat obrázek o plemeni, když je pes uvázán v náhubku na krátkém vodítku, neustále štěká, nebo v horším případě napadá okolo stojící či chodící diváky. Nebo je několik psů umístěno v mini kleci, kde se nemohou ani otočit, ani si lehnout, aby se neušlapali. Jak si má divák prohlédnout plemeno, když jsou psi uzavřeni v malých přenoskách. Jaký si udělají obrázek o majiteli, který ve třicetistupňových vedrech psy uzavře do auta, to nechá stát na plném slunci a jde na dlouhou dobu pryč. To si raději popovídá s majitelem, který svého psa neopouští, zajistí mu dostatek vody a vzduchu a o psa se stará i když není ve výstavním kruhu. A tady už se potencionální majitel rozhoduje jaké plemeno si pořídí a jaké určitě nebude chtít. I podle chování lidí si zájemci vybírají plemeno, které si chtějí pořídit.

A to ani nemluvím o nešvaru, který se rozšířil a to je prodávání štěňat na výstavě. Výstava není trh, kde by se obchodovalo se psy. Vůbec, psi na trhy nepatří, to není slepice nebo králík, kde je vcelku jedno od koho si „potravu“ koupím. Pes je společník a na dost dlouhou dobu.

Jedno krásné přísloví praví, že PES JE VĚRNÝM OBRAZEM SVÉHO PÁNA, jaký je pán, takový je i pes, cholerický majitel většinou má i cholerického psa.


Závěrem bych se chtěla ještě zmínit o tom, že je slušností poblahopřát vítězi a to nejenom podáním ruky přímo v kruhu, ale i potleskem ze strany ostatních vystavovatelů a diváků. Rovněž tak i vítěz by měl podáním ruky ocenit „soupeře“.

Na výstavy patří slušné a společenské chování, nevhodné chování bychom měli nechávat za branami výstaviště.

Kateřina Beranová

© cheva 2008